První vlastní osmibit: PP-01

 

Nedávno jsme si tu vyprávěli o mikropočítači PMD-85 a mém prvním kontaktu s osmibitem. Tento počítač jsem ale bohužel nikdy nevlastnil. Prvním opravdu mým vlastním mikropočítačem se stal jiný, o něco méně známý, nicméně o to zajímavější kousek. Jaký?

(warning - dlouhé vyprávění)

ZVT SMEP PP-01. Právě o tomto počítači, a hlavně o tom, jak jsem k němu přišel, si dnes něco málo povyprávíme. Je to vlastně takové volné pokračování příběhu, který jsem vyprávěl v článku o PMD-85. Ještě úvodem - zkratka "SMEP" znamená "Systém Malých Elektronických Počítačů". "PePo", tedy náš PP-01, patřil spolu se systémem SM 50/40 do řady SMEP 2. Obsahoval poměrně dost (na tu dobu) zajímavých technických řešení a díky tomu je to i dnes, pro nostalgiky jako já, velmi unikátní hardware. Jedno z těch mnoha unikátních řešení mimo jiné je, že uměl fungovat jako vzdálený IRPS terminál - a právě tohle řešení je možná to, co se po letech obrátilo proti počítači samotnému. Jak to? K PP-01 se totiž, narozdíl třeba od velmi populárního PMD-85, nedochoval prakticky žádný software. Jak je to možné? Tento mikropočítač se tehdy dodával hlavně vedoucím složkám tehdejších státních služeb (Sbory Národní i Tajné Bezpečnosti, Československé Lidové Armádě, Vojskům Ministerstva Vnitra atd.). V těchto složkách byl velmi pravděpodobně používán právě jako terminál nějakého vzdáleného systému (zřejmě z řady JSEP - Jednotný Systém Elektronických Počítačů), tedy veškerá data a programy byly uchovávány právě na tomto mainframu. Jistě není třeba moc vysvětlovat, co se asi dělo s těmi daty a programy po pádu režimu, a taky při modernizaci a likvidaci starých nadřazených systémů. Navíc vojáci a "esenbáci" určitě nebyli tou pravou skupinou, která by se ve volných chvílích scházela někde v klubu a bavila se hraním a tvorbou her, či psaním výukových programů pro tyto stroje. Sem tam se sice "PPčka" vyskytla na nějaké škole, ale software přesto není - prostě se žádný nedochoval, přestože existoval (podle vyprávění některých zasvěcených). Takže asi tak nějak to všechno mohlo být (ale nemuselo - kdo má podrobnější informace o čemkoliv, co se týká PP - prosím napište mi. Zejména, pokud byste měli schémata k tomuto úžasnému stroji, která jsem kdysi také měl, a zmizela v propadlišti dějin - to bych vás o ně PROSIL I NA KOLENOU!).

 

PP-01
ZVT SMEP PP-01 - zajímavý osmibit

 

Jak jsem již napsal, SMEP PP-01 je konstrukčně velmi zajímavý kousek. Krom toho, že umí zobrazovat barvy (PMD-85 neumělo, až třetí a poslední verze), pracuje v rozlišení 256x256 bodů, v základu obsahuje interpret graficky orientovaného Basicu - G a "strojákový" monitor, což je tehdy obvyklá "výbava" skoro všech mikropočítačů, má taky pár věcí, co z něj dělají opravdový unikát: Hardwarový scroller, expandér adresové sběrnice (takže umí adresovat až 1MB paměti, narozdíl od tehdy obvyklých 64KB), sériový vstup a výstup s možností pracovat jako sériový terminál, obsahuje podporu disketové jednotky... A pár dalších by se ještě našlo, např. 24KB videoRAM. Vyráběl se na Slovensku v Žilině, v "Závodoch Výpočtovej Techniky", můj kousek je z roku 1986. V některých ohledech je PP trochu podobný právě onomu PMDčku, dokonce se tehdy uváděla programová kompatibilita (což není tak úplně pravda, jinak by na něj musela existovat fůra programů coby konverze právě z PMD), ovšem v těch dalších se od něj velmi odlišuje. Tak, a teď zpátky k tomu příběhu:

Po ukončení základní školy jsem nastoupil studium na jednom nejmenovaném středním odborném učilišti v jednom nejmenovaném městě. Obor "Mechanik elektronických zařízení" byl přesně to, co jsem studovat chtěl, a narozdíl od pár jiných jsem si tento obor vybral zcela záměrně, neboť jak jistě víte z předchozího vyprávění, elektronika mě baví, a bavila mě už tehdy. Jeden z těchto exotů se mě mj. po čase (těsně před ústní závěrečnou zkouškou) ptal, jestli "Z plochý baterky leze stejnosměrný nebo střídavý?". Dodnes nechápu, jak se takoví mohou vyučit. Dělal pak dokonce mistra v jednom velkém elektrotechnickém konglomerátu - vůbec mě nenapadá, co bych k tomu dodal. To ale dost odbočuju.

Ta škola je v našem příběhu dost důležitá. Zde jsem hned v "prváku" potkal v Učebně výpočetní techniky "svůj" první počítač třídy PC - dokonce to bylo hned AT 286 na 12MHz s 1MB RAM a s harddiskem o velikosti pár desítek MB. V porovnání s ním bylo topící PMD s TV Merkur a obřím datarekordérem Tesla SP210 vyloženě "neohrabaná předpotopní příšera"... Dostalo se mi podobného privilegia jako na základce a po vyučování (a někdy i o hlavní přestávce) nás pár chodívalo do té učebny. Sedávali jsme u černooranžových CGA monitorů. Dlouhé hodiny jsem se tehdy samoučil základní obsluhu počítače - příkazy MS-DOSu 5.0, práci s textem a jehličkovou tiskárnou v T602, programování v Qbasicu, nebo roztáčel svoje první diskety za pomoci "emšestsetdvojky" a Norton Commanderu. Časem jsem nedobrovolně poznal i účinky prvních virů - třeba takový One-Half byl potvora zákeřná, záškodná a hnusná, a při vzpomínce na něj mi ještě dneska běhá nepříjemný mráz po zádech. Kterejpak vir vám dneska zakóduje polovinu harddisku a pak teprv o sobě dá vědět s tím, že už je pozdě? Tak vidíte (ale zato dnes máme jiné "radovánky" jako viry v BIOSu, nebo dle časopisu Chip nejnověji dokonce v bezdrátové myši...??). Ale Grisoftí DOSové AVG v grafice, spouštěné v chráněném režimu DOS extenderu DOS/4GW na něj tehdy platilo docela dobře. A taky jsme poznávali první PC hry - Lemmings, Grand Prix od Accolade, Retaliator, Stunts a mnohé další... Když pak přišla v druhém ročníku výuka Informatiky na těchto počítačích (v prvním jsme s nimi oficiálně do styku nepřišli), tak už jsem se tam docela nudil. Hrával jsem si v poslední řadě právě ty hry - bez zvuku, samozřejmě. A to prosím s tichým souhlasem toho učitele Informatiky, který věděl, že mě už v DOSu na "dvaosmě" nemá co nového naučit (ostatně i celkově to byl velmi rozumný a vstřícný člověk, rád si na něj občas vzpomenu). Jojo, pohoda to byla, kde jsou ty časy...

Už zhruba v půlce prváku do učebny přibylo "něco modernizace" - škola totiž dokoupila dvě 286 na 16MHz, s 2MB RAM, s VGA grafikou a barevným monitorem, a taky jedna 386 na 33MHz a s 4MB RAM. Takový high-end mašiny! :D Ta "třiosma" stála vepředu a na boku učebny, stranou od ostatních a pootočená v pravém úhlu, aby na ni a její monitor viděla celá učebna. U všech těchto "barevných" strojů jsem často sedával, narozdíl od ostatních, a protože "on s tím umí", tak jsem k mé "velké radosti" občas musel učitelům na těch počítačích přepisovat učební a jiné texty. To byla daň za privilegium. Ale musím říct, že i to psaní mě docela bavilo - ostatně, a to uznejte sami, je to poznat i dnes na tomto webu, že? T602 dobrá škola, je ze mě teď grafoman :D Ale to zase odbočuju. Ta modernizace byl pro vedení školy impuls k tomu, že se vyprodá původní počítačové vybavení, které se toho času již nacházelo asi o patnáct kilometrů dál na sever, v budově praktického vyučování. Jako žáci jsme tedy dostali přednostní nabídku na levné odkoupení strojů, ne nepodobných výše popsané "příšeře" PMD, a kupodivu byl i dost zájem. Ano, tušíte dobře - byli to oni, "PePíci" (zde bych poprosil, jestli to náhodou čte někdo z Prahy či okolí a jezdí také na Moravu, aby se pokud možno neurážel - to není o vás).

Skoro třetina puberťáků z naší třídy chtěla tehdy mít doma na stole svoje "topení". Jak asi též tušíte, patřil jsem tehdy také do té skupiny puberťáků, co "chtěla". Po dlouhém a ještě delším přemlouvání rodičů (naše rodina tenkrát nepatřila zrovna do té nejsilnější společenské vrstvy, spíš naopak) se mi podařilo dosáhnout svého, a jednoho krásného dne brzy potom jsme vyjeli "autobusem na rodinný výlet" - do budovy praktického vyučování pro vytouženou sestavu. Dorazili, vybral jsem si můj budoucí HW, zaplatili jsme stanovené ceny za PePu, Merkura a SP210 (Merkur byl jasně nejdražší, byla to přeci i TELEVIZE! - ceny byly 300 za PP-01, 200 za SP210 a 700 kKčs za TV; kKčs zde není "kilokorun", to bysme nejeli autobusem, ale "kolkovaných Korun československých"), "do teplých" jsme popadli otčím SP210 (bylo to těžké hovado - tedy SPčko, ne otčím), matka Merkura a já PePu, a šli jsme zpátky na autobus. Musel to být skvělý pohled, i v autobuse si nás lidi po očku zvědavě prohlíželi, mě to ale vůbec nevadilo - měl jsem SVŮJ VLASTNÍ POČÍTAČ! Pamatuju si dodneška tu nedočkavost - "Už abysme byli doma"! Prostě nejdelší cesta autobusem ever, delší nebyla ani 250km cesta rozhrkaným netopícím Chavdarem do Brna na Invex o rok poté (no ale musím říct, že jenom těsně :)) ).

 

Merkur SP210 předek
Tesla 4160AB "Merkur" - černobílý přenosný televizor. Kazetový magnetofon Tesla SP210 - zepředu.

 

Zdroj fotografií: mhons.radiatesla.sweb.cz (Merkur), www.digitron.cz (SP210).

 

Musím zde však bohužel napsat, že jsem si práce s PPčkem příliš neužil. Měl jsem tak "supr" rodiče, že mi asi po dvou týdnech sbalili v mé nepřítomnosti Merkura, a dali ho do zastavárny. Po ztropení pořádného kraválu (samozřejmě mnou - tohle se přeci nedělá, a na koupi počítače jsem se mj. podílel i svými našetřenými penězi) ho asi po čtyřech dnech vyzvedli, nicméně mé znechucení bylo značné. Následných pár měsíců jsem si ale PPčko celkem užíval, až jednoho dne - ROM error. PP prostě odešlo, zcela podle všech pravidel, platících pro většinu tehdejšího socialistického hardware - tedy náhle, nečekaně a při práci samozřejmě, aby způsobené škody byly v souladu s murphyho zákony co nejvyšší. Po asi měsíci bez PePy se opakovala situace s "monitorem", ovšem s tím rozdílem, že tentokrát mi ho nechali prodat úplně. Funkční mi tedy zbyl jen SP210. Spolu ještě s jednou podobnou peripetií (ovšem v jiných souvislostech) to ale způsobilo, že zhruba po půlroce od koupě PP jsem se naštval, sbalil, domluvil se s vlastním otcem, a šel bydlet k němu.

Po nějakém čase a úvodním zabydlení, tedy po zhruba dvou měsících (zrovna to vyšlo na letní prázdniny), mě napadlo v souvislosti s počítačem, že bych se na té praxi mohl taky třeba zeptat, jestli jim náhodou ještě nějaký počítač nezbyl. Světe div se, zázrak se konal, ještě tam asi dva nebo tři byly. Merkury ovšem ne, přenosná telka se každému hodila, nicméně já jsem byl i tak dost rád alespoň za to, co zbylo - a pořídil dalšího PePu + další SP210 (to byla podmínka, měli tehdy obavu, že by jim tam kazeťáky bez počítačů zůstávaly). Počítač jsem tedy zase měl, takže dobrý konec?

Nevím. Tedy záleží, jak se to vezme. V nové rodině to bylo "naprosto skvělé", byly nás tam "jenom" čtyři děti ve dvou pokojích. Na počítač tedy moc času a hlavně klidu nezbývalo, vycházelo to tak přibližně jednou za měsíc, kdy všichni někam vypadli a já jsem mohl alespoň na chvíli stroj vytáhnout, a něco na něm aspoň chvilku dělat. Ale jak jistě sami chápete, k ideálu to mělo hodně daleko - takhle prostě absolutně nešlo něco smysluplného tvořit (podotýkám, že jiný software, než vlastní tvorba v Basicu, nebyl k dispozici). Nicméně osud tomu tak asi chtěl. Pamatuju si, že něco pořádnějšího jsem na něm tehdy stvořil jenom jednou - nějak se mi podařilo částečně zmapovat rozložení některých I/O portů, a pokusně jsem s tím vyčetl sériovou EEPROM (za pomocí basicovských INPů a OUTů, jak jinak), tuším že 93C06 to byla... To byl úspěch!

Ale to bylo tak všechno. Co čert nechtěl, i tato rodina trpěla nějakými neřešenými problémy, a asi po půl roce se otcova třetí žena sbalila, a spolu se všemi dětmi se odstěhovala k jejím rodičům. Jak se později ukázalo, byl za tím, jak už to tak občas bývá, nějaký milenec. Mohlo by se říci, že jsem měl najednou na počítač fůru času i klidu, ale tak to nebylo. Začínalo se pomalu blížit období závěrečných zkoušek, a mě začínaly starosti úplně jiné. A ty starosti mě už neopustily, čímž jsem se úspěšně začlenil do dospěláckého zodpovědného života - hledání zaměstnání, docházení do něj, starání se sám o sebe a o své živodní potřeby a náklady, později pak taky nějaká ta přítelkyně - PePové postupně upadli v zapomnění. Asi po třech letech jsem toho funkčního ještě jednou vytáhl a vyzkoušel - fungoval, a zase šupajdil do skříně.

Život šel dál. Po dalších dvou letech jsem si našel přítelkyni zdaleka (dnes již bývalou), a do té dálky se za ní odstěhoval. Jelikož jsme pak bydleli v malé bytovce, na osmibit tam vůbec nebylo místo - odpočíval pěkně ve sklepě. Byli jsme spolu s tou přítelkyní celkem čtyři roky, a zas až tak dobře nám to spolu nefungovalo. Děti jsme neměli, a po čase jsem potkal jinou ženu, se kterou si rozumím o dost víc, tak jsme se domluvili na celkem rozumném a poklidném rozchodu. "Jiná žena", která je již pět let mojí manželkou, má o něco víc pochopení pro bastlíře mého druhu (musím ovšem po letech říct, že furt je to "jenom ženská", někdy to není idylka, ale furt lepší, než předtím), tak jsem hned po nastěhování dostal, považte, svou vlastní dílnu! Paráda, mít vlastní dílnu, to jsem si vždycky přál...

 

PP-01
galerie

 

Sice jsou v dílně venkovní podmínky, protože je to bývalý zahradní domek, takže v zimě tam nejde být protože je zima, a v létě zase protože je horko, ale pár dní v roce tam přeci jen vydržet lze. V jednom z takových dnů před nedávnem, po těch pěti letech manželství, a dohromady mnoha a mnoha letech od těch dětských přání a tužeb, jsem při úklidu našel v jedné ošuntělé krabici (tedy spíš to bylo tak, že jsem o ni doslova zakopnul) zapadlé PePy. Červ pochybnosti zahlodal, ale zvědavost zvítězila. Kdysi funkční PePa šel na stůl, zapojení, zážeh - a blesk ze zdroje a pojistka pryč. No jo, co bych taky čekal od "proslulých tesláckých" kondíků, léty vysušených takřka do mrtě, že... Mělo mě to dojít hned. Nedal jsem si ale říct, a z druhého (vlastně prvního :)) ) PePy vytáhl zdroj. Žádné okounění, jen velmi zběžná prohlídka "na oko" - a šup tam s ním! Chvíle strachu, klapnutí páčkou, chvíle napětí - a najelo to! No jo, jenže, pod úvodním basicovským přivítáním se cosi píše - ROM ERROR! Ach jo, čert aby to vzal... V prvním PePovi byly PROMky v plastovém pouzdře - MHB8608, programované maskou už při výrobě, a nasázené do patic. Napadlo mě je proházet s pamětmi z modulu druhého PePy, ale ne - druhý PePe, ten je na tom jinak: Paměti jsou EPROM MHB8708 s okénkem, a zapájené (a navíc jedna stará oprava s náhradou pomocí ruské verze 2716). Navíc ta okénka byla přelepená jen kousky jakési kobercovky nebo Spofaplastu (obyčejná náplast), a časem to uschlo a opadalo. To je zřejmě důvod nynější nefunkčnosti, prostě na to holé okénko při skladování všude možně i nemožně během let asi zasvítilo slunce nebo zářivka - a je vymalováno. A ještě navíc ROM modul prošel jakýmsi pokusem o žeh, je v jednom místě úplně černý. Takže co? Takže nic, přátelé.

 

"No moment, jak jako nic? To to jako teď vzdáme, nebo co..??"

JASNĚ ŽE NE! "Stay tuned..."

 

Chcete se dozvědět víc o PP-01?

http://osmi.tarbik.com/cssr/pp.html
http://avdsys.blog.cz/0805/pp-01
http://avdsys.blog.cz/galerie/pp01
http://smep-pp01.webnode.cz/fotogaleria/
http://litildivil.cz/sbirka/pocitace/PP01.htm
http://cs-pocitace.ic.cz/?p=356
http://www.brano.topindex.sk/pp01.php