"Můj" první počítač: PMD-85

 

Ano, tento dnes legendární stroj, Tesla PMD-85, byl první počítač, se kterým jsem kdy přišel do styku. Jelikož pro vás tímto článkem zároveň otvírám novou sekci "Osmibity", je úplně jasné, že úvodní článek musí být právě o něm :-)

(vyprávění)

Ve skutečnosti ten úžasný stroj nebyl můj (proto uvozovky v titulku), na to jsem byl tehdy ještě příliš malý, bylo mi asi devět nebo deset let. Věci tohoto typu byly v té době velmi drahé a "tržně" takřka nedostupné (a rozhodně se nedávaly běžně coby dárky, jako dneska... ba dokonce ani jejich části ne :-)) ). Jak k tomu tedy došlo?

Začalo to složitě. Už jako zhruba osmiletého mě začala zajímat elektronika. Mohla za to knížka "Šolim, já a tranzistory", která mě dokázala uvést do základních problémů elektroniky velmi zajímavým a nenásilným způsobem, poutavým stylem vyprávění dobrodružných příběhů. Dokázal jsem tu knížku večer s baterkou pod peřinou doslova "zhltnout" za dva večery, což byl na osmiletého kluka ohromující výkon... :-) A po čase znova, a pak ještě mnohokrát, chodil jsem si ji půjčovat do dětské knihovny docela často, a pořád mě bavila (svoji jsem neměl, sehnal jsem vlastní exemplář až po mnoha letech - a mám ji dodneška. Mimo jiné - ani jiní nezapomínají. Je to moc fajn, třeba zase některým malým klukům, našim synům, ukáže cestu k elektronice :-) Rozhodně stojí za přečtení i dnes, dneska už se takové super knížky pro děti nepíšou, což je velká škoda - ale to trochu odbočuju). Následně jsem začal chodit do elektronického kroužku, vstupenkou byl známý známého, co tam dělal vedoucího, a taky blikač s dvěma tranzistory GC522, co jsem postavil právě podle té knížky a následně "zabudoval" do papírové krabice od kostkového cukru. Krásné začátky :-)

Když jsem tam už dochodil druhým rokem, a po prázdninách jsem chtěl chodit třetím, šel jsem se začátkem školního roku zase přihlásit. Jenže v Domě pionýrů a mládeže mi řekli, že kroužek už nebude. Nevím už, z jakého důvodu, ale bylo mě to líto, protože jsme si v kroužku kromě elektroniky užili i dost legrace, a celkově to bylo prostě fajn. Paní v kanceláři to na mě zřejmě poznala, a nabídla mi alternativu - kroužek výpočetní techniky, pořádaný v tom samém domě a dokonce v ten samý čas v učebně výpočetní techniky, jen o patro výše, vedoucí "dva mladí borci". Aniž by to tušila, touto nabídkou změnila celý můj další život - zapsal jsem se :-)

"Učebna výpočetní techniky" byla místnost zhruba osm krát čtyři metry se třemi okny. U oken a naproti oknům (vedle velkých, těžkých dvoukřídlých dveří, vysokých "až do nekonečna" - ve skutečnosti klasika dvoumetrových, ale byli jsme jen malí kluci, váha dveří udělala svoje :-) ) byly umístěny řady čtvercových stolů. Na každém stole stála "kazetopásková datová paměť" (tak se to oficiálně jmenovalo), magnetofon Tesla SP210. Ten se používal k nahrávání programů. Médium kazety, a to nejčastěji "ty nejkvalitnější" Emgeton 60 min. za MC Kčs 45,- , které se daly sehnat jen občas. Nebo desetiminutové za MC Kčs 23,- . Přístroj měl tu zvláštnost, že obsahoval elektricky řízenou mechaniku, jejíž řídící signály byly vyvedeny dozadu na dva sedmidutinkové DIN konektory. Dalo se to využít k tomu, že se správným rozhraním a programem si mikropočítač mohl sám řídit záznam a loading programů. A vážilo to asi patnáct kilo (jako fakt, myslím to vážně). Umí si to všechno dneska ještě vůbec někdo kromě pamětníků představit?

Na kazeťáku se vyhříval (doslova) černobílý televizní přijímač Tesla Merkur, který se neustále rozlaďoval, a při práci jste co zhruba deset minut museli červenou ladící tyčkou ručně dolaďovat kanál, na kterém běžel modulátor mikropočítače. Nevím, co se teplem rozlaďovalo víc, jestli modulátor nebo Merkur... asi obojí :-)) Časté ladění byla dost otrava, hlavně když se psaly "programy" v Basicu, ale po čase už to člověk ani nevnímal a dělal to víceméně automaticky. Šťastnější kluby měly (jak jsem časem zjistil) monitor PMD-60.1, což bylo v podstatě to samé jako Merkur, ale mělo to obrazovku svítící zeleně, a člověk taky nemusel nic ladit, protože tyhle obvody ten monitor prostě neměl a připojoval se speciálním kabelem přímo na k tomu určený výstup z mikropočítače. My jsme, jak jste jistě pochopili, tedy byli ten "míň šťastný klub". Nalevo vedle kazeťáků byly zdroje SN-080, které se používaly k napájení počítačů. Dodneška si pamatuju to klasické kovové klapnutí páčkového vypínače, které plechová krabice zdroje při zapínání ještě zvýraznila. Ostatně pamatuju si klapnutí všech jmenovaných přístrojů, i nezaměnitelnou "PMD vůni" v té místnosti. Mě byla příjemná. Jojo, to byly časy...

 

SP210 předek SP210 zadek
Kazetový magnetofon Tesla SP210 - zepředu. SP210 - zadní strana s konektory. Nahoře verze SP210T s integrovanou jednojehličkovou tiskárnou BT-100.

 

Merkur PMD60.1
Tesla 4160AB "Merkur" - černobílý přenosný televizor. Tesla PMD-60.1 - monitor k PMD-85. Ranější verze monitoru PMD-60 měla červenou kontrolní LED a obrazovka svítila bíle, jako u Merkuru

Zdroj fotografií: mhons.radiatesla.sweb.cz (Merkur), www.digitron.cz (ostatní).

 

Ale zpět. Před kazeťákem a tím ostatním stálo na stolech to hlavní - to, o čem si tu dnes píšeme - "péemdéčka". Přesně to byly typy PMD-85.1, tedy první sériově vyráběné verze (na sobě měly napsáno pouze "PMD-85", to byly jedny z těch úplně prvních, ty pozdější už měly v popisce i tu ".1", jako ten na obrázku). Vyznačovaly se tím, že po zapnutí počítače se na obrazovce rozsvítil nápis "** PMD-85 READY /1.0 **", a interpret Basicu jste si museli spustit napsáním příkazu "BASIC G" a potvrzením jedním ze dvou "EOLů" vedle sebe, a taky - a to zejména - tvrdou, špatně mačkatelnou klávesnicí, kdy vám její jakékoliv tlačítko, pokud jste ho už tedy dokázali stisknout, často vygenerovalo znak ne jeden, ale díky zákmitům klidně třeba i tři a občas i pět. "Velmi zábavné", pro tenké dětské prsty to ze začátku byla dřina, a časté opravování přímo otravné. Další verze vzniknuvší časem, PMD-85.2 a 2A, už byly v tomto ohledu o něco kultivovanější - měly jinou klávesnici (a změněný monitor počítače, což byl program v paměti EPROM uvnitř, zajišťující jeho základní funkce - takový předchůdce dnešního BIOSu).

 

PMD-85.1 PMD-85.2A
PMD-85.1 - první verze mikropočítače PMD-85, s prohlubněmi v tlačítkách (mizerné) klávesnice. PMD-85.2A - vylepšená verze s jinou klávesnicí a změněným monitorem (interpret Basicu už se nemusel spouštět ručně).

Zdroj fotografií: pmd85.borik.net (Slovensko)

 

Na těchhle počítačích jsme se toho za ty dva roky "něco nablbli" :-) Ti úplně nezkušení začínali s "Karlem" (nikoli instruktor, ale začátečnický "programovací jazyk"), někteří, třeba jako já, šli rovnou do Basicu. Kroužek byl vždy dvouhodinový, první hodinu se programovalo. A tu druhou... hádejte ;-) Microtron, Manic Miner, Fred, Boulder Dash, a mnohé další... Správně, hry - dnes legendární, stejně jako tvůrci většiny z těch nejhranějších - VBG. První hodina vždy v klidu, ta druhá "dost kraválu" :-)) A byli samozřejmě i tací, co tam chodili jen kvůli té druhé hodině. Já ne! :-D Měl jsem spíš opačný problém, "zapomínal jsem se" v Basicu, ale samozřejmě i já jsem často ke konci dne hrál, bez toho by to nebylo ono. A v tom kraválu se stejně nedalo moc psát :-))

Zakončení těch dvou let s PMD bylo úplně nejlepší. Vedoucí totíž uspořádali po koci školního roku o letních prázdninách čtrnáctidenní "počítačové soustředění". Docházeli jsme tam každý den od rána až do pozdního odpoledne, a kromě sezení u PMDček byl hodně nabitý program i jinak. Chodili jsme třeba hrát volejbal a různé jiné hry za "pionýrák" do zahradoareálu (ten byl vážně dobrej, bylo to na kraji města, takže za areálem oploceným vysokým živým plotem jsme byli v podstatě v lese, nad námi jen kopec, smrky a všude okolo příroda a čerstvý vzduch). Na konci soustředění nás překvapili a vzali nás na výstavu a vyhlášení výsledků "Soutěže mladých elektroniků". Viděli jsme různé konstrukce, obzvlášť mi utkvěla elekronická házecí kostka v krabičce od mýdla (asi si ji brzo jako konstrukci v sekci "Elektronika" postavíme, ale krabičku od mýdla možná radši vynecháme ;-) ), ta se mi fakt líbila, i když to bylo jen "tlačítko a šest ledek". Překvapení číslo dvě - po výstavce a vyhlášení soutěže nám vedoucí sdělili, že v patře nad námi je ještě něco - výstava osmibitů! Neváhali jsme a "odebrali" jsme se tam, a to tak, že prakticky okamžitě. Už si nepamatuju, co všechno za stroje tam bylo, já jsem totiž objevil něco úžasného a v té době naprosto nadčasového a dokonalého - Atari 800XE! A strávil jsem u něj zbytek dne, a hrál jsem a hrál... Nikoho jsem k němu nepustil, nic okolo jsem nevnímal, byl jsem tam jen já a Atari :-)) Bylo to rychlé a v barvách, mělo to joystick, takže to bylo něco naprosto jiného než černobílé hry na špatné klávesnici s PMD. Nejvíc mě bavila hra River Raid, kde letíte malým letadýlkem ve "skalnatém" koridoru a střílíte vše co cestou potkáte. Za body, samozřejmě. Ale zkusil jsem i Test Drive (simulace řízení auta) a různé další hry. Spoustu her. Paráda! Když jsme se loučili, skoro jsem brečel. Bylo mi líto, že už to všechno končí. Ale s PMD ještě neměl být konec...

  Stroják
  Výpis "strojáku"

Začal nový školní rok. Zhruba v té době jsem objevil ve školním kabinetu našeho třídního učitele PMD-85.2A, a domluvil si možnost tam občas zajít a něco si napsat v Basicu. Časem jsem této možnosti využíval prakticky denně - a od té doby jsem chtěl umět přinutit to PMDčko něco dělat ve strojáku, protože na psaní programů tam byl klid a možnosti Basicu mi samozřejmě brzy přestaly stačit. Jelikož ale nebyli ti správní lidé poblíž, ani literatura, tak se mi to přání tehdy nějak nesplnilo, i když jsem to zkoušel všelijak a do toho kabinetu chodil prakticky po celý zbytek docházení do mé základní školy. Prostě to nešlo. V souboji "samotný žák základní školy vs. strojový kód mikroprocesoru" byl jednoznačný vítěz - PMD si své "tajemství strojáku" nechalo pro sebe. Škoda. Po dochození "základky" jsem se s PMD už nikdy nikde nepotkal, a to v podstatě až dodneška (narozdíl od různých Atari, Specter a Commodorů, které měl, jak jsem později zjistil, snad každý druhý můj kamarád). Ale v mém srdci už zůstalo, asi jako vám zůstane první láska - bylo prostě nejlepší, lepší než "krátká známost" Atari, lepší než Commodore kamarádů... prostě první, a navíc stále se svým tajemstvím... :-)

Pořádně zaměstnat tu 8080A v PMDčku "ve strojáku", tak jak jsem si tehdy přál, se mi nepovedlo dodneška. PMD-85 doma nemám (ale mám jiný stroj, o něm bude příště taky řeč), navíc dneska je už technika úplně někde jinde, takže máme jiné procesory, jiné jazyky, úplně jiné možnosti. Lepší, o hodně. Dnes "dělám" v ASM hlavně pro PIC a MCS-51, od toho se těžko vrací "do dřevních dob" 8080ky s 78 instrukcemi, třemi různými napájeními a spoustou podpůrných obvodů. Ale - ta "PMD-85" a "8080A" fascinace se mě drží pořád. "První láska, nostalgie"... vzpomínáte? Většinu součástek v šuplíku mám, znalosti už nějaké taky - že bysme si brzo udělali výlet do minulosti a s vlastní 8080A si trochu pohráli a zavzpomínali? Dobře tedy, tak jo. Nebude to ale PMD, na něj (a vzpomínání) máme skvělý emulátor - viz odkazy - ale něco trochu jiného. I když vlastně ne o moc. A strojákový sen se po letech bude moci naplnit :-)

Taky máte rádi nostalgii? A tu osmibitovou ještě radši? Tak co že to tedy bude...? Bude to taky skvělý stroj, a bude dokonce taky z té doby. Bude to... vydržte do příště ;-)

"Stay tuned..."

 

Chcete se dozvědět víc o PMD-85?

http://pmd85.borik.net/ - Zde najdete též vynikající emulátor počítače PMD-85
http://www.root.cz/clanky/ceskoslovenske-osmibitove-pocitace-2-ndash-pmd-85/
http://www.root.cz/clanky/ceskoslovenske-osmibitove-pocitace-aplikace-a-emulatory-pmd-85/
http://www.root.cz/clanky/programovaci-jazyk-basic-na-osmibitovych-mikropocitacich-dokonceni/
http://www.schotek.cz/pmd/
http://computers.mldgroup.com/index.php?computer=PMD%2085#pmd