Co se děje?

 

Malé shrnutí toho, co a proč se po téměř dva roky (ne)děje na tomto blogu. Pokusím se také lehce nastínit, co (ne)bude dál. Máte se na co těšit...?

 

Tak už je to tu zase. A co že? Před dvěma a něco lety při znovuspouštění tohoto blogu (dříve webu) jsme si tu přáli, aby se nám dařilo a přibývalo zde pokud možno co nejvíce zajímavého obsahu. Jelikož se ale na úvodní otázku z nadpisu nedá z pohledu nového zajímavého obsahu na blogu odpovědět tak, jak jsme si před těmi víc než čtyřiadvaceti měsíci představovali (odpověď by, snad až na jeden článek, bohužel zněla zhruba ve smyslu „Nóó, tak celkem se nic nedělo”, nebo by při troše imaginace mohlo být odpovědí i známé „cenzorovo pípnutí”), je třeba do toho vnést trochu světla.

 

Co bude

 

Vezmu to ale trochu zlehka oklikou: Tento blog měl svého času ambice kandidovat na titul „Nejopuštěnější blog českého Internetu”. Jelikož sem ale neustále „někdo lezl” a naději na zisk titulu mi tak úspěšně mařil, což se za poslední dva roky po novém spuštění ještě dost vystupňovalo (celkem zhruba 1700 návštěv za dva roky, denně 2 - 8) a kupodivu a proti očekávání „to nechce přestat”, musím se už konečně smířit s tím, že ten titul už s tímhle blogem nevybojuju. Co se dá dělat, nezbyde tedy nic jiného než začít dělat blog pro návštěvníky, tak se tedy pokusíme do toho nějak víc opřít - a to je právě to „zase” z úvodu, protože tohle už tu bylo.

Teď vážněji: Jsem rád že sem vy, bastlíři, elektronici, začátečníci i obyčejní lidé stále chodíte, navštěvujete tento blog, stavíte podle něj programátory nebo si chodíte číst vyprávění, a hlavně že jste nepřestali věřit, že se ledy pohnou a blogu tím dál dáváte šanci. Svědčí o tom statistiky, do kterých jsem i přes různé potíže a nedostatek času (a chvílemi i sil) občas nahlédl.

Jako omluvu bych chtěl uvést, že ony zmiňované potíže nebyly potíže jen tak ledajaké, ale byly to (a částečně ještě jsou) opravdu POTÍŽE. Týkají se totiž zdraví. Zhruba před rokem a půl, v období po posledním článku cca, jsem se totiž (bohužel v roli pacienta) z jistých důvodů účastnil blíže neurčené operace. Operace se povedla na výbornou, rekonvalescence proběhla dobře, nicméně příčina té operace se tím nevyřešila, ba naopak - od té doby to bylo ještě horší. Tak moc horší, že mi nakonec postupně začalo ubývat sil a nezbývalo moc cest, jak čerpat nové. Nebudu to tu rozebírat do detailu, to se mi veřejně nechce a jistě to chápete, ale pár lidí co tohle bude číst ví přesně, o co jde. Prostě opravdu to nešlo, to mi můžete věřit, člověk byl většinou rád že nějak dojel do práce, tam to vyloženě „nějak přetrpěl” a dostal se z práce zase domů. Vyústilo to až do další operace (a možná ještě ne poslední, uvidíme) kterou jsem absolvoval před týdnem, a kterou jsem si navíc musel hradit plně sám. I to byl jeden z důvodů, proč to trvalo tak dlouho - ano, tak moc „fajn” to zdravotnictví máme - když ho člověk jednou opravdu potřebuje (nějaké chřipečky a rýmečky se nepočítají, to má každý - to je ale přesně to, s čím zdravotnictví nejvíc počítá že přijdete, nebo možná ještě se zlomenou rukou), nechají ho úplatní doktoři a nenažrané pojišťovny klidně zdechnout.

Nicméně po všech peripetiích už to trochu začíná vypadat tak, že to snad bude konečně lepší - a to je dobrá zpráva. Nechci to zakřiknout, doteď to stálo už hodně bolesti a čas teprve ukáže, ale věřím tomu, že to není jen zdání a sil bude pořád víc. Hurá! Nicméně - a to chci zdůraznit - už Vám tu nebudu navážno slibovat, že budou hory nových článků a konstrukcí, že se tu každý týden bude něco dít a budeme tu psát a číst jako diví, protože jak sami vidíte, člověk míní a život mění. Takže nechme to otevřené a společně uvidíme - buď bude, a nebo nebude. Když nebude, aspoň si nebudu muset vyčítat, že jsem nasliboval něco, co nemůžu splnit. Takže tak.

Ale abych to celé neuzavřel úplně stylem „buď a nebo”, můžu lehce naznačit, že některé zajímavé věci v souvislosti (nejen) s blogem se v současnosti přeci jen dějí. To je ovšem opravdu všechno, co vám teď můžu říct. Víc nic.